Celkem náhodou jsme s Kukátkem vešli do Univerzitní knihovny a zastihli tam dr. Hlemýždě, CSc., nad knihou. Autor díla, F. M. Dostojevskij, nám byl dostatečně znám.
Kukátko: Co si myslíte, dr. Hlemýždi, kdo je idiot?
Dr. Hlemýžď: Z hlediska logiky každý, o němž tento soud vyneseme. Tedy každá lidská bytost, je to výsada lidského rodu.
Kukátko: Vy se domníváte, že vývoj lidstva má pokračování tímto směrem?
Dr. Hlemýžď: Dost možná, že ano. V našem ústavu věnujeme problému velkou pozornost. V čem se ještě s kolegy rozcházíme, je pozitivní zjištění, zda se idiotem jedinec stává evolučně, či zda proběhne tato změna skokem.
Kukátko: K jakému názoru se přikláníte vy?
Dr. Hlemýžď: Každý názor má svá pro i proti; já prozatím shromažďuji, třídím a vyhodnocuji fakta.
Kukátko: Poskytuje vám okolí dostatek materiálu?
Dr. Hlemžýď: Nepřeberné množství. Domnívám se ale, že na řešení problémů spojených s idiotstvím by bylo třeba vyčlenit mnohem více prostředků. V tomto stádiu jsme vlastně na začátku a zdá se mi, že k řešení samotnému v oblasti praktického bytí se nedostaneme nikdy.
Kukátko: Z vašeho hlasu zní skepse. Proč?
Dr. Hlemýžď: Skepse? Snad ani ne. Spíš jakési smíření s realitou. Stojí za povšimnutí, že v dnešní době se vyhlašují mohutné kampaně boje s rakovinou či proti zhoršujícímu se životnímu prostředí. Ale je pozoruhodné, jak nám jaksi uniká, že za většinou neřádstva v tichosti bují a metastazuje zhoubný nádor idiotství.
Kukátko: Pokračujte, prosím.
Dr. Hlemžď: Víte, není lehké o tom hovořit. Nám už se mnohokrát podařilo buňky idiotismu lokalizovat, avšak zatím nejsme ve stavu je potřít.
Kukátko: Proč?
Dr. Hlemýžď: Buňky idiotství jsou pevně fixovány v lidských genech. Jakmile se nositel vyskytuje v podmínkách pro ně vhodných, dochází k jejich mohutné a nekontrolovatelné explozi.
Kukátko: Lze šíření idiotismu nějak zabránit? Cožpak se nedají aplikovat opatření jako karanténa nebo podobně? Cožpak neexistují, alespoň teoreticky, prostředky, jak jeho šíření omezit?
Dr. Hlemýžď: Doposud existují dvě teorie: Horizontální a vertikální. Horizontální teorii zastávají ti neidioti, kteří se domnívají, že idioty lze vytlačovat z centra ke krajům. Jde o jakýsi sociální posun s tím, že v okrajových sférách společnosti přirozeně vzniká vysoká koncentrace idiotů, vytvářejících si vlastní struktury a působících tak zpětně na neidioty. Vertikální nebo také pyramidální teorie prosazuje názor, že idioty je třeba posunovat směrem vyšším, aby tak vytvořili úzkou vrstvu nad dosud nezasaženou základnou.
Kukátko: Jak se osvědčují tyto teorie v praxi?
Dr. Hlemýžď: Jsou velmi životaschopné. Ale jak jsem ji řekl, neřeší vůbec nic. A proč také?
Kukátko: ???
Dr. Hlemýžď: Chápu vaše překvapení. Ale staňme se na chvíli idioty, vžijme se do jejich situace. Jsou to především lidé. Sam nejsou schopni poznat změnu, která se v nich odehrála. Žijí dál mezi námi a své myšlenky a činy považují za jedině správné. Pro nás, odborníky, je to první signál o proběhnuvší mutaci. A nyní na scénu vstupujeme my a pokoušíme se je kamsi vytlačit nebo protlačit, často proti jejich vůli. Není divu, že se brání. A tak vůči cizím myšlenkám stavějí své, svojí aktivitou čelí jiné činnosti. Výsledky samozřejmě odpovídají jejich možnostem a postavení.
Kukátko: Existuje nějaké smírné řešení?
Dr. Hlemýžď: Existuje, byť bez záruky. Nechme idioty žít vedle nás, spokojeně a klidně. Přihlížejme s úsměvem jejich doposud neškodné činnosti. Avšak varujme se štvát je do funkcí, pronásledovat je veřejně prospěšnou činností, ujařmovat je odpovědností vůči společnosti. Nenechme je ani kumulovat, neboť pak stačí málo, aby prosadili svou. Hlásejme mír a pochopení. Jedině tak odoláme i militantnímu idiotství. Kukátko: Děkujeme za rozhovor.