Po čase jsme opět navštívili dr. Hlemýždě, CSc., abychom mu položili několik otázek.
Kukátko: To je doba, co?
Dr. Hlemýžď: To tedy je.
Kukátko: No, ale k věci. Co říkáte demokratizaci hospodářského a společenského mechanismu?
Dr. Hlemýžď: Já tomu moc nerozumím.
Kukátko: Čemu nerozumíte?
Dr. Hlemýžď: Co se za tím skrývá. Prostě mám ještě terminologické nejasnosti. Ale prosím, pojďme se společně pokusit tento problém řešit. Víte, já jsem se ještě učil, že demokracie je poněkud kamuflovaná forma třídního teroru, který používá buržoazie vůči proletariátu. A demokrat býval demagog, který proletariát buď z revoluční cesty sváděl, nebo neuvědomělý příslušník porobené třídy, jenž se zhlédl v panských způsobech. Nu, a teď čítám o demokratizaci, a to slovo se mi nehodí k obsahu předchozích, ač mají stejný základ.
Kukátko: Myslíte, že se jedná o úplně něco jiného?
Dr. Hlemýžď: Těžko říci, ale vraťme se do jazykového koutku. Demokratizace se mi jeví jako činnost. A provádí ji kdo? Demokratizáror?! A objekty demokratizace jsou demokratizanti?! Vidíte, že je těžké orientovat se jen ve vlastním jazyku.
Kukátko: Získáváme pocit, že vykládáte zmíněný společenský jev jako nějaký pasivní proces. Demokratizátor demokratizuje demokratizanty. Zní to jako když deratizátor deratizuje …
Dr. Hlemýžď: Špatně jste mě pochopili. Třeba za to může latinizovaná forma. Dosaďme si za demokratizaci … zlidovění! Zlidovění hospodářského a společenského mechanismu, to zní určitě česky.
Kukátko: A zlidovňovatel a zlidovňovanec jsou běžná česká slova, že?
Dr. Hlemýžď: Dosud ne, ale za čas se třeba stanou. Vždyť třeba slovo „přestavba“ se používalo jako synonymum pro opravu něčeho, co přestalo sloužit. A dnes, cítíte ten rozdíl?
Kukátko: Jistě. Ale vraťme se k obsahu demokratizace neboli zlidovění, když už jste vyslovil tak originální myšlenky stran její formy.
Dr. Hlemýžď: Po obsahu demokratizace jsme již sklouzli o odstavec výše, ale ne tak, jak si představujete. Nejedná se vůbec o nějaká pasivní vztah mezi zlidovňovateli a zlidovňovanci, kdy první velmi přesně, na vědeckých základech a s vědomím hluboké odpovědnosti za proces zlidovění, určují zlidovňovancům, co a jak mají pro úspěch zlidovění podniknout. A je na zlidovňovancích, aby ony grandiózní úkoly zlidovění vzali za své, aby je s pílí , přičinlivostí a kázní dovedli ke kýženému cíli a tak dokázali oprávněnost předpokladů zlidovění hospodářského a společenského mechanismu. Je vám to jasné?
Kukátko: Vcelku ano. Vy prostě chcete říci, že zlidovění je dynamický proces interakce mezi zlidňovateli a zlidňovanci, kdy jedni odhalili nutnost pronikavých změn v hospodářském a společenském mechanismu tak, jak vyplývají z vývoje naší nejpokrokovější společensko-ekonomické formace a předložili soubor konkrétních opatření k zlidovění všech sfér našeho života. Úkolem druhých, zlidovňovanců, je pak tyto nanejvýš nutné změny uvést do praxe tak, jak jim to určují nejfundovanější směrnice a usnesení k opatření. Je to tak, alespoň přibližně, dobře?
Dr. Hlemýžď: Je to přesně tak. Nebude-li tento vztah narušován anarchií a bezhlavým aplikováním neprověřených postupů, pak jistě proces zlidovění proběhne ke zdaru a prospěchu, aniž by koho vyrušil nebo ohrozil.
Kukátko: Vaše představa je vskutku velkolepá a koncepčně promyšlená. Vždyť se také opírá o léta praxe v řídícím aparátu, že?
Dr. Hlemýžď: Ano, všechna ta léta nelze hodit za hlavu. Proto jsem se také v první řadě přihlásil k procesu zlidovění hospodářského a společenského mechanismu.
Kukátko: A nyní dovolte poslední otázku. Nešlo by to lidem prostě nařídit?
Dr. Hlemýžď: Šlo.
Kukátko: Děkujeme za rozhovor.