Za devatero odlesněnými pohořími, přes devatero bifenylových řek, za hustou clonou kyselého deště a pod vlídným zářením jaderných energobloků rozkládala se země zvaná Wunderland. Jak již z názvu vyplývá, byla to země pohádková, obývaná dvěma bájnými kmeny: Elastici a Splachováky.
Wunderland ležel uprostřed, ba přímo v srdci pohádkového světadílu, a tak nebylo divu, že přecházel z ruky do ruky. A každá další báječná nadvláda (Elastici a Splachováci totiž měli vlastní dvojité a speřené vládní orgány) vtiskla neopakovatelnou podobu Wunderlandu a ještě více prohloubila vlastnosti jeho obyvatel.
Elastici vynikali nevšení pružností a přizpůsobivostí, jimiž se dokázali vyrovnat se všemi tlaky, nátlaky a útlaky. Tvořili dynamickou složku obyvatelstva. Na pouhé požádání se uměli protáhnout o několik vývojových stádií kupředu a nebýt to v pohádce, věřte mi, byl by to zázrak! Ještě pozoruhodnější bylo, že stejně přizpůsobivě se dokázali smrsknout v prostoru a čase. Dokázali tak oklamat vnější pozorovatele, ale i sebe samé, neboť díky své hyperelasticitě již neuměli určit, kde je vpřed a kde je vzad, kdy bylo zítra a kdy bude včera.
Splachováci tvořili statickou část populace. Většinou se nechávali omývat tokem dějin, který na ně nanášel barvu za barvou, odstín za odstínem, aniž by změnil jejich podstatu, o které ani Splachováci sami nemohli říci něco určitého. Dokonalá splachovavost jim pomohla (podobně jako elasticita Elasticům) vyrovnat se a překonat všechny výkyvy a zlomy, jimž byl Wunderland během své pohádkové existence vystaven.
V pohádkách neplatí segregace, a protože Elastici ani Splachováci nemohli žít jinde než ve Wunderlandu, začali se jednoho dne mezi sebou mísit a křížit. Výsledek byl překvapivý! V každé novém jedinci začaly (a to současně) převládat obě charakteristické vlastnosti! Těžko exaktně určit ten okamžik, kdy se nedalo s přesností rozlišit mezi Elasticem a Splachovákem. Dodejme, že ve Wunderlandu tuto pohádkovou ztrátu identity vyřešili po svém: Pružně se začali nazývat…
Elastováky!
A pak to přišlo. Neuvěřitelně obdaření Elastováci překonali hranice Wunderlandu a niž by se dlouho zdrželi na pohádkovém kontinentu, přesmýkli se do reálného světa! Byl to pro ně šok! Nemajíce páteří ani zásad, neznajíce morálku ani vlastní přesvědčení, pohybovali se plaše, řídíce se pouze instinktem. A byl to instinkt, jenž jim napověděl, že elasticita a splachovavost jsou vlastnosti, s nimiž se dá dobře žít i v realitě, která je všechno jiné než pohádka. Elastováci brzy pochopili výjimečnost dialektického vztahu mezi tvrdou realitou a svými dvěma supervlastnostmi: Co bylo dobré ve Wunderlandu, bude fungovat i v realitě! Ba co víc! Proč nevybudovat z reality Wunderland? A tak trpělivě, krok za krokem, začali měnit svět lidí lidských v svět lidí elastických a splachovacích. A co lidé? ptáte se. Ze začátku se jim to líbilo. Vždyť kdo by nechtěl žít jako v pohádce? Ale začas někteří pochopili, že elasticita a splachovavost, jakkoli jsou vlastnosti ofenzivní a životaschopné, nejsou vrozené vlastnosti lidí. Začali chápat, že opravdový člověk má pevnou páteř a vlastní přesvědčení, že žije v konkrétní historické situaci a nemůže za nic na světě přeskočit dějinná stádia.
Najednou lidé pocítili potřebu oddělit se od pohádkově bohatých, fantasticky úspěšných a neskutečně mocných Elastováků, kteří jim ještě donedávna svými vlastnostmi imponovali. Existuje řada testů, jimiž se dá zjistit rozsah zasažení elasticitou a splachovavostí. K určení ryzosti lidství pak existuje nepříjemná, bolestivá a hlavně nekončící zkouška: Konfrontace se svědomím. Ale zdá se, že se jí lidé už tolik nevyhýbají.
A co bude s Elastováky? Inu, smrsknou se do historického období, zvaného stagnace, i když mají stále ještě snahu nazývat jej jinak. Dobrou noc!