Jednoho dne seděl vůl na lavičce a vyhříval se v podvečerních paprscích zářijového slunce. Bylo mu dobře. Seděl a přemýšlel, co dobrého by komu udělal. Tu dostal nápad! Zítra brzy ráno vstanu, půjdu na houby, nasbírám jich plný košík, udělám míchanici a pozvu na ni všechny kamarády a známé! Nadšen tou myšlenkou brzy spokojeně usnul.
Vůl brzy ráno vstal, vzal košík a šel do lesa. Sbíral zavalité hřiby, křemenáče s oranžovými klobouky, špičníky s kropenatou nohou, zrzavé lišky a sametové poddubáky. Sbíral i střapaté holubinky, sbíral fialové čirůvky, sbíral zelené i tygrované muchomůrky.
Vůl chodil lesem, sbíral houby a volal na kamarády a známé:“ Přijďte na oběd, bude míchanice!“ Když vůl přišel domů, očistil houby, nakrájel je a dusil. Přidal kmín a sůl, trochu pepře a nakonec vajíčka. V poledne byla míchanice hotova.
Přiletěly sýkory koňadry i uhelníčkové, přiletěli drozdi i kosi, červenky i čermáčkové, přihopsali vrabci i chocholouši. Přiskákali zajíci, připlížil se lišák s liškou, přikradl se jezevec, přišel srnec se srnkou, dostavil se jelen s laněmi i daněk s danilou. Nakonec se s bručením přikolébal i medvěd brtník.
Vůl je hostil míchanicí, větším přidával a na všechny se dostalo. Vůl se radoval, jak jim všem chutná.
Za chvíli začal jed působit. Hynuly sýkory koňadry i uhelníčkové, hynuli drozdi i kosi; červenky a čermáčkové padali z větví, pokapali vrabci i chocholouši. Umírali zajíci, lišák s liškou, jezevec; v křečích dohasínal srnec se srnou, jelen s laněmi i daněk s danilou. Nakonec zcepeněl i bručoun medvěd brtník. Zemřela zvířátka v celém širém kraji.
Jaké z toho plyne poučení? Stačí jeden vůl, aby otrávil celé okolí!